Jak moc hloupé je pořídit si v dnešní době Chevrolet Corvette C4 kabrio? Může to být problém kvůli ekologickým nařízením EU nebo dostupnosti dílů? Jakou verzi si vybrat? Co o ní potřebuju vědět?
Marek Linhart
Není to vůbec hloupé. Vlastně je to, když odhlédneme od inherentní pošetilosti nákupu čtyřicetiletého sporťáku, znamenitý nápad. Dokonce bych řekl, že jeden z nejlepších možných.
Corvette vždycky nabízela skvělý poměr ceny a výkonu. Nebo, s ohledem na nepříliš oslnivé výkony ranných cé-čtyřek, mluvme raději o poměru ceny a hodnoty. Jednoduše je to atraktivní sporťák (který může být ve správné verzi nebo se správnými úpravami i rychlý), který pořídíte za relativně málo peněz a má nízké provozní náklady. Ale k tomu se ještě dostaneme.
C4, vyráběná mezi roky 1984 a 1996, je pak specificky zajímavá tím, že jde v tuto chvíli stále ještě o poněkud opomíjenou generaci. To se ale začíná měnit. Osmdesátky (a trochu už i devadesátky) jsou cool. Lidé znovuobjevují Miami Vice, dělají se retro auta odkazující na tuto éru. A kluci, kteří si Corvettu pamatují z plakátů, filmů, coby angličák nebo z prvních Need for Speed jsou dnes už pánové s dostatkem volných peněz na drahé hračky.
Takže C4 stoupá na ceně. To samozřejmě neznamená, že z ní bude investiční auto a zbohatnete na ní. Nejspíš to ale bude stačit na to, aby její cena přinejmenším vyrovnala inflaci. Takže dobře vybraná Corvette bude představovat uložené peníze, které se sice nijak zázračně nezhodnotí, ale ani nezmizí. Reálně vás tak vlastnictví auta pro radost přijde jen na jeho provozní náklady.
Což je další výhoda. Bavíme se sice o něčem, co má pod kapotou V8 o objemu 5,7 litru, ale také se bavíme o čtyřicet let starém sportovním autě. To nebude nástroj na každodenní do práce, ale na víkendové vyjížďky – takže spotřeba nás při pár tisících kilometrů ročně nemusí trápit.
Navíc ani nebude tak hrozivá, jak byste možná čekali. Corvette je lehké a aerodynamické auto a Chevy Small Block umí být relativně úsporný. Dlouhodobý průměr podle SpritMonitoru je kolem 13 litrů, dálky s lehkou nohou zvládnete kolem deseti. A i při lehkém dovádění se určitě vejdete do dvaceti. Nic, co by u starých sportovních aut (vynecháme-li Miatu a podobně) nějak zásadně vybočovalo z řady.
Co naopak z řady vybočuje velmi, je jedna typická vlastnost amerických aut – nebo alespoň těch sběratelsky populárních. Většina dílů na starou Corvette se neshání, ale prostě objednává. Běžná mechanika je dostupná na standardních e-shopech s náhradními díly, jako je RockAuto. Složitější záležitosti, včetně dílů karoserie a podobně, se dají sehnat na specializovaných obchodech jako třeba Corvette Central nebo Eckler's Corvette.
Koupíte tak i věci jako odnímací střechy T-tops nebo třeba konverzní kity na digitální palubku, známou svými problémy. Palubka ve své originální podobě se pak dá sehnat třeba repasovaná na eBayi. To se může hodit, protože displeje z osmdesátých let jsou sice dnes už strašně retro cool, ale také představují poměrně častý zdroj problémů. Pozdější ročníky už mají jen displej uprostřed palubní desky, což není tak cool, ale funguje to lépe (a je to ta verze, která byla v prvních Need for Speed).
Pozdější ročníky jsou dobrý nápad obecně. Mají lepší motory, jak z hlediska spolehlivosti, tak i výkonu. Pozdější LT1 (montovaná od roku 1992) má sice také své problémy, jako zatékání do rozdělovače Optispark, ale je to o dost lepší než řešit třeba vstřikování Cross-Fire na ranných modelech. A navíc 300 koní je 300 koní – a to je o dost víc než původních 205 koní.
Ještě zásadnější je rozdíl u manuálních převodovek – do roku 1988 se dodávala prazvláštní převodovka Doug-Nash 4+3. V podstatě to byl čtyřkvalt, který měl u všech stupňů mimo jedničky možnost zařadit "overdrive", tedy něco jako redukci u terénních aut, ale naopak. Získali jste tak další tři kvalty, vhodné především pro úspornou jízdu ve vyšším tempu. Nebo jste mohli převodovku používat jako normální čtyřkvalt. Může to být zajímavá výstřednost pro fajnšmekry, ale pro všechny ostatní je asi lepší volbou obyčejný šestikvalt od ZF, který se montoval od následujícího roku.
Úplně nejzajímavější volba je samozřejmě ZR1 se čtyřvačkovým Chevy Small Blockem vyvinutým a vyráběným u Lotusu. To je ale záležitost pro poměrně specifické kupce a navíc se stejně nevyráběla jako roadster, takže jí můžeme rovnou vynechat.
Obecně se tak dá říct, že čím novější ročník, tím lepší bude Corvette jízdně a nejspíš i z hlediska údržby. Starší auta ale mají většího "ducha osmdesátek". Ostřeji řezané tvary, kulatá zadní světla, někdy i dvoutónové laky a samozřejmě ta bláznivá digipalubka. Zakulacenější modely z 90. let už třeba mě osobně nepřipadají tak cool – ale vkus je individuální a mnoho lidí to určitě bude mít přesně naopak.
Podvozkově jsou na tom všechny C4 zhruba stejně a o mnoho lépe než předcházející generace. C4 byla asi první generací Corvette, která brala zatáčení a brzdění opravdu vážně. Chytrá konstrukce s příčnými listovými pery (což sice zní zastarale, ale přinášelo to řadu výhod oproti dosavadním vinutým pružinám) a prostorový rám znamenaly lehčí, obratnější auto, které sice pořád nejezdilo jako evropské sporťáky, ale bylo jim mnohem blíž.
A pokud jde o ekologii, je to úplně jednoduché. Kromě úplně posledního ročníku jsou všechny Corvette dost staré na to, aby mohly dostat veteránské značky. Ty zatím nikde v EU netrpí žádným zásadním omezením z hlediska ekologie a dokonce mají výjimku z emisních zón.
Nicméně emisní zóny by neměly být problém ani pro Corvette přihlášené na standardních značkách, minimálně pokud půjde o některé z novějších ročníků. U benzínových motorů totiž pořád stačí dosáhnout alespoň na Euro 1 a to by neměl být problém pro většinu vyrobených C4.
Takže, je to dobrý nápad nebo je to špatný nápad?
Jak už jsem napsal na začátku, pokud hledáš dostupný a přitom atraktivní klasický sporťák, je Corvette C4 skvělá volba. Ve srovnání s předchozími generacemi je pořád ještě levná, i když ceny hezkých kusů už docela rychle rostou. Což je samozřejmě z dlouhodobého hlediska dobře, auta, která se teprve začínají stávat ceněnými veterány bývají nejlepší investice.
Zároveň je Corvette poměrně nenáročné auto z hlediska servisu, i když to rozhodně není žádný "americký traktor", jak si někteří myslí. Naštěstí u nás existuje dost lidí, kteří je umí opravit. A s legalizací, ať už půjde o kus koupený u nás či dovezený z jiné země EU nebo rovnou z USA, díky veteránským značkám také nebude problém.
