Proč je dobrý nápad mít jetou prémiovku jako třeba Jaguar XJ jako každodenní auto? A opovaž se napsat, že je to blbej nápad. Můj dotaz opravdu zní, proč je to dobrej nápad. Negativa umí napsat každej takynovinář.
Martin Tolar
Samozřejmě je to blbej nápad. Ale to už jsme rozebírali minule. A také jsme se důkladně podívali na to, jak se to může stát dobrým nápadem, pokud kupujeme zánovní luxusní ojetinu. Nechat někoho jiného zaplatit děsivou počáteční ztrátu hodnoty a koupit si auto, které je ještě v záruce, je většinou skvělý obchod.
Teď se ale pojďme podívat na to, k čemu Martinova otázka směřovala původně. A to nebyly tříleté á-osmičky s pár desítkami tisíc kilometrů na budíku. Byly to dvacetileté a starší luxusní sedany. Třeba Jaguary XJ generace X300 (1995–1997), kterou má Martin nebo generace X308 (1998–2003), kterou jsem měl donedávna já.
Jaguary jsou samozřejmě opravdu špatný nápad. Jednak proto, že cokoliv si koupím já, je vždycky opravdu špatný nápad. A potom je tu samozřejmě ta drobnost, že máte nejen auto, které původně stálo tři miliony a vy jste ho koupili za sto tisíc, ale navíc je britské. Takže ho vymýšleli Britové, vyráběli Britové a kromě Britů si ho skoro nikdo nekupoval, takže budete těžko hledat někoho, kdo ho dokáže servisovat.
Ve skutečnosti existují i Jaguary, které můžou být překvapivě dobrý nápad, ale tomu se budeme věnovat někdy příště. Teď se pojďme podívat na ojeté luxusní sedany a SUV a jako příklad si zvolme něco běžnějšího a obvyklejšího. A když už jsme minule začali s Audi A8, tak u něj také zůstaňme. Jen si tentokrát vybereme tak staré, aby se dalo opravdu pořídit za pár výplat.
To v tomto případě znamená druhou generaci A8, označovanou jako D3 (D1 se ještě jmenovala Audi V8) a vyráběnou mezi roky 2002 a 2010. Tu dnes na českém trhu koupíte zhruba v rozmezí 70 až 250 tisíc korun, pokud nebudeme počítat extrémy jako S8 nebo A8 W12. Skutečně tak za dvě až tři lepší výplaty můžete mít auto, které bylo kdysi naprostým vrcholem nabídky Audi.
Jak by to mohl být blbý nápad? Kupujete něco, za co dal původní majitel tři miliony (navíc v cenách předminulé dekády) a zaplatíte za to nepatrný zlomek. Přitom dostanete auto, které je samozřejmě stále obrovské, komfortní a vyrobené z nejlepších materiálů. Už sice nebude na úrovni svých dnešních nástupců co do výkonů a zejména výbavy, ale pořád bude rychlé, pohodlné a co do komfortních prvků i špičkově vybavené. Vedle Superbu za desetinásobnou kupní cenu bude v mnoha ohledech stále působit mnohem víc "nóbl".
Proč si teda taková auta nekupuje každý? Samozřejmě proto, že existuje i spousta neméně dobrých důvodů myslet si, že je to fakt pitomý nápad. Luxusní limuzína koupená za 150 tisíc je pořád stejně složité auto jako když ji původní majitel kupoval za víc než tři miliony. Dílů v ní není o nic méně a i když v druhovýrobě můžou být o levnější než v originále, rozhodně to nebude o řád. A podobné to bude se servisem.
Nemluvě o tom, že je tak obrovské auto bude strašně drahá pojistka a navíc bude příšerně žrát. Což budou první důvody, které uslyšíte, když o takovém nápadu začnete mluvit. A samozřejmě ty nejméně podstatné, protože to opravdu důležité je údržba a servis.
Takže, je to dobrý nápad, nebo je to blbý nápad?
Odpověď je, jako obvykle, komplikovanější. Může to být skvělý nápad. Může to být takový nějaký prostřední nápad. A může to být strašně špatný nápad. Všechno to záleží na tom, co od auta čekáte, jak moc s ním chcete jezdit, kolik na to máte peněz a v neposlední řadě i jakým způsobem je jste zvyklí utrácet.
Nejzásadnější rozdíl mezi ojetým luxusním sedanem (nebo třeba SUV) a "normálním" autem je totiž v poměru mezi náklady na pořízení a náklady provoz. V mnoha z nás je stále zakořeněno vnímání auta jako hodnotné věci, na kterou si našetříte nebo dokonce půjčíte a tím jste největší překážku překonali. Teď už auto máte a zbývají jen ty detaily jako lít do něj benzín, pojistit ho a udržovat ho.
Tohle je přístup, který skvěle funguje s většinou obyčejných, rozumných aut. Když utratíte svých těžce vydělaných a se sebezapřením ušetřených 150 tisíc korun za obligátní Fabii v kombíku druhé nebo třetí generace s litrovým motorem bez turba, můžete klidně usínat s (oprávněným) pocitem, že koupí vaše velké výdaje za auto skončily.
Budete jezdit za pět nebo šest litrů benzínu, platit levnou pojistku, kupovat levné pneumatiky a pokud se něco rozbije, nejspíš to bude také levné – a opraví to kterýkoliv levný mechanik. Není mnoho věcí, které by se na takovém autě mohly rozbít za víc než 10 tisíc korun a extrémně málo těch, co by stály víc než 20 tisíc. Průměrný rok provozu při běžném nájezdu, řekněme 10-15 tisíc kilometrů, vás bude za servis stát spíše tisícikoruny než desetitisíce.
A nebo si za podobné peníze můžete koupit o deset let starší Audi A8. Spotřeba, pokud si vyberete benzínový osmiválec (což byste měli udělat, ale o tom později) bude minimálně dvojnásobná a pojistka taktéž. Což jsou ale nepodstatné drobnosti proti servisním nákladům. Rozvody za nižší desítky tisíc. Sada pneumatik klidně ke dvaceti tisícům. Nesčetné množství drobností, které jsou drahé nebo vyžadují drahou diagnostiku či spoustu drahé práce.
Možná teď zním jako Kapitán Očividný, protože asi nikoho nepřekvapí, že servisovat Audi A8 stojí víc než servisovat litrovou Fabii. Jenomže on tu je jeden problém, který může mnohým poněkud zavařit. Zatímco servis (i ostatní provozní náklady) oné Fabie jsou poměrně snadno předvídatelnou záležitostí, u luxusního sedanu je to mnohem víc o pravděpodobnosti. Na což lidský mozek není ze své přirozenosti připraven a pokud ho k tomu nedonutíme, neumí s tím pracovat. Což je věc, na které tak dobře vydělávají třeba provozovatelé hazardních her.
Co to znamená v praxi? Jednoduše to, že je strašně lákavé spoléhat na štěstí. Když koupíte nablýskané (nebo aspoň ne úplně odporné) Audi A8 nebo sedmičkové BMW, vidíte, že (víceméně) všechno funguje, gumy ještě mají vzorek, rozvody se zdají mít ještě spoustu kilometrů do výměny, převodovka řadí, brzdy brzdí… je velmi snadné propadnout pocitu, že to takhle bude napořád a vy nemusíte počítat s náklady na to, že se něco rozbije. Protože přece nemusí.
Což je samozřejmě pravda. Pokud máte v plánu si auto nechat pár měsíců a při prvním náznaku problémů (nebo ideálně před ním) ho prodat, může vám to vyjít. Jenomže většina lidí si nechce auto nechávat pár měsíců a potom podstupovat martyrium prodeje, které bývá mnohem horší než to s nákupem.
Navíc většinou ještě před tím, než se něco zásadního rozbije, stihnete utratit peníze za prvotní servis po koupi a za řešení "drobností", které byly rozbité již při koupi. Takže už víceméně víte, že auto neprodáte za tolik, kolik jste za něj dohromady utratili a velmi rychle propadnete "klamu utopených nákladů". Až se něco rozbije, a ono se to časem stane s pravděpodobností hraničící s jistotou, už tu nebude možnost se auta včas zbavit. Prostě to zase opravíte, protože jinak utrpíte těžko snesitelnou (minimálně pocitově) finanční ztrátu.
Jediná cesta, jak finančně přežít ojetý luxus, je tudíž předem s výdaji počítat. Berte to tak, že kupní cena je tu spíše něco jako akontace a zbytek nákladů je ekvivalentem splátek – byť v tomto případě nepravidelně rozdělených. Místo toho, aby pořízení dvacetileté A8 bylo ekvivalentem desetileté Fabie, která stojí nominálně stejné peníze, je tak spíš ekvivalentem Fabie úplně nové, koupené na 40% akontaci.
Akontace na základní novou Fabii ve variantě "již od", tedy v holém základu a s tříválcem bez turba, je zhruba těch zmiňovaných 150 tisíc korun. Aktuálně navíc dostanete "bohatou výbavu" v podobě metalického laku, litých kol, couvací kamery, lepšího audia nebo vyhřívaných sedadel. A po dalších pět let budete platit každý měsíc 5 408 Kč.
A to jsou také přibližně peníze, se kterými byste měli počítat navíc, pokud místo nové Fabie budete provozovat dvacetileté Audi. Už samotný servis vás přijde v průměru na střední tisícikoruny měsíčně – velmi od boku bych počítal s řekněme 25-40 tisíci ročně. Samozřejmě to ale nebude každý rok stejné, může přijít rok, kdy jen vyměníte olej, následovaný rokem, kdy se "sejdou" brzdy, rozvody, vzduchový podvozek nebo jakákoliv jiná z drahých věcí, které se na drahém autě můžou rozbít, a ze servisu budete odjíždět s fakturou klidně šesticifernou.
Potom tu je "drobný" rozdíl v nákladech na palivo – budeme-li počítat poměrně skromný nájezd tisíc kilometrů měsíčně, pak vás Fabia při spíše pesimistických 6 l/100 km vyjde na zhruba dva tisíce za měsíc, Audi se spíše optimistickou (nezapomeňte, kupujeme V8) spotřebou 12 l/100 km na dvojnásobek. To samo o sobě představuje 2 000 Kč rozdílu.
Už servisní náklady a spotřeba tak mohou posunout celkové náklady na několikaleté vlastnictví dvacetileté A8 někam na úroveň koupě nové Fabie. A to jsme ještě neřešili třeba pojistku. Povinné ručení bude také řádově dvakrát dražší – a havarijní pojištění se smysluplně pořídit víceméně nedá. Takže musíte počítat s tím, že krádež nebo vámi zaviněná nehoda bude zejména u hliníkové A8 znamenat totální škodu. V případě nehody dostanete alespoň něco z prodeje auta na díly, ale nečekejte zázraky.
Pak tu máme drobnosti jako pneumatiky, které už jsme zmiňovali, a především zůstatkovou hodnotu. I když nová auta ztrácejí na ceně dramaticky a stará skoro vůbec, pořád za pět let prodáte o dost dráže pětiletou Fabii než pětadvacetiletou A8. Takže velmi hrubým odhadem (přesné náklady nemá smysl počítat, máme příliš mnoho proměnných) můžeme říct, že ojetý luxusní sedan za 150 tisíc vás bude ve výsledku stát o něco víc peněz než nová Fabia za 365 tisíc, koupená navíc na splátky.
To samozřejmě neznamená, že je to blbej nápad. Nová Fabia bude mít sice spoustu skvělých vychytávek, které Audi A8 D3 nemá, jako třeba sledování dopravních značek, eCall nebo Bluetooth či Apple CarPlay, ale také bude mít litrový tříválec o 74 koních, manuální okna a sedačky, plastový interiér a spoustu dalších atributů laciného auta. A především – ježdění základní Fabií vám opravdu radost neudělá, ježdění dvacetiletou A8 by ale mohlo.
Koupit auto, které původně stálo tři miliony, za tři slušné měsíční výplaty, je pořád potenciálně skvělý obchod. Pořád dostanete zpracování, design a jízdní vlastnosti, za které původní majitel platil obrovské peníze. V některých ohledech bude dokonce stará A8 lepší (nebo aspoň zajímavější) než ta nová. Může třeba mít atmosférický osmiválec. Nemá otravné asistenty. Bude více "řidičská". A, byť to samozřejmě záleží na vkusu, má čistší, téměř funkcionalistický design.
Takže i když vás takové auto reálně nebude stát stejně jako desetiletá Fabia ale spíš jako nová, pořád to může být skvělý nápad. Jen je nutno postupovat s jistou opatrností a dodržet pár pravidel, aby se z toho nestal pořádný pr… úšvih.
Jak provozovat ojetý supersedan a nepřijít při tom na buben?
- Kupujte jen za peníze, o které můžete přijít
Stará luxusní auta jsou vždycky hazard. A do každého hazardu, ať už je to poker, akciový trh nebo trh s ojetými luxusními sedany, byste měli jít jen s penězi, které můžete postrádat. Kupujete auto, které je víceméně nepojistitelné, v případě nehody draze opravitelné (pokud vůbec) a skrývá řadu potenciálních závad, které se nemusí vůbec vyplatit opravovat.
- Vybírejte podle stavu
Jak jsme si ukázali, u starších luxusních aut je pořizovací cena mnohem menší částí celkových nákladů než u "obyčejnějších" aut. Naopak servis je částí mnohem větší. Hledejte tedy zdokumentovanou servisní historii a co nejlepší stav. Na cenu tolik nehleďte. Pár desítek tisíc ušetřených při koupi se může změnit ve stovky tisíc v servisu – nebo v zoufalý prodej nefunkčního auta za pár drobných.
- Volte spolehlivé (spolehlivější) verze
Chcete luxusní sedan v turbodieselu, abyste ušetřili? Zapomeňte na to. Turba, vstřiky, čerpadla, DPF a podobné technické komplikace obvykle víc než vyrovnají cokoliv, co ušetříte na palivu (samozřejmě i tady mohou být výjimky). A pozor i u benzínových motorů. I zdánlivě podobné motory od stejného výrobce mohou být z hlediska servisu takříkajíc nebe a dudy.
- Pozor na nájezd
To, že jezdíte hodně, trávíte v autě spousty času a chcete si alespoň dopřát nějaký ten komfort, je zdálnivě skvělá motivace pro koupi luxusního sedanu. Tady ale pozor na servisní náklady, které jsou do značné míry úměrné právě nájezdu. Při 10 tisících kilometrů ročně může být dvacetiletá A8 v pohodě. Při 30 nebo 50 už může vyjít dráž než nová Octavia… nebo než řekněme pětiletá A6.
- Počítejte s časem bez auta
Čím starší a složitější auto, tím větší problém je sehnat schopného mechanika, dočkat se jeho volného času a samozřejmě také odhalit problém a vyřešit ho. A tím větší problém sehnat díly. To oboje znamená, že není dobré být na takovém autě životně závislý. Je to fajn nápad, když zvládnete přežít týden nebo dva bez auta, nebo pokud máte ještě další, spolehlivé auto.
- Umíte opravovat auta?
Zásadní rozdíl může být i v tom, jestli máte schopnosti (a čas) na to, abyste si auto opravovali sami. Pokud ano, může být luxusní ojetina mnohem dostupnější záležitostí – jen musíte počítat s tím, že to může být časově opravdu náročné hobby.
Takže asi tak. Pokud na autě nejste závislí (nebo máte další auto/auta), máte volné peníze, které vám není líto obětovat, a oprava za 50 tisíc pro vás znamená "špatný den" nebo maximálně "špatný týden", ale ne riziko osobního bankrotu, je plus mínus dvacetiletý luxusní sedan naprosto fantastická věc, pokud jde o poměr ceny a hodnoty.
Za cenu srovnatelnou s tím úplně nejlevnějším novým autem (a když budete mít štěstí, tak i podstatně menší) dostanete luxus, výkon, kvalitní kůži, elektrické vychytávky, stereo, které nejspíš samo o sobě stálo jako Fabia, a hlavně pocit "ředitele zeměkoule". Přes dlouhou kapotu A8 nebo XJ, uvelebený ve vyhřívaných sedačkách z kůže krav s rodokmenem delším než ta kapoty, je svět tak nějak hezčí.
Pokud máte rozpočet a odvahu ještě o něco větší, klidně se můžete odvázat a skočit po něčem jako je Audi S8 V10, Jaguar XJR nebo božské Maserati Quattroporte M139. Bude to občas drahé, bude vás to občas štvát, ale bude to stát za to, i kdybyste se po pár letech měli vrátit k Toyotě Camry a na dobu za volantem exotiky jen vzpomínat.
Něco jiného ale je, pokud máte rozpočet 150 tisíc, jste zvyklí provozovat a "živit" Passata 1.9 TDI, kterým jezdíte každý den pár desítek kilometrů do práce, a najednou zjistíte, že za cenu Passata můžete mít jen o něco starší A8. A ten třílitrový diesel přece nebude žrát o tolik víc než dvoulitr a Audi je vlastně takový lepší Volkswagen, takže servis nemůže být tak hrozný. Navíc je to přeci drahé auto, bude kvalitnější a méně se rozbíjet. Tak proč si nevzít na splátky luxusní Audinu místo obyčejného VW?
Taková nějaká úvaha je obvykle na začátku cesty, kterou vás postarší luxusní limuzína doveze k osobnímu bankrotu. To samozřejmě pořád neznamená, že si nemůžete i jako nenáročný dopravní prostředek na cesty do práce dopřát vůz prémiové značky. Ostatně můžete se inspirovat třeba u německých taxikářů. Ale to je zase jiná odpověď na jinou otázku a na jiný článek. Takže zase příště.
Nevíte, jestli je pro vás ojetý luxusní sedan dobrá volba? Nebo hledáte nějaký kompromis na spektru mezi novou Fabií a dvacetiletou A8 4.2 V8? Nebo vás zajímá něco úplně jiného? Nebojte se zeptat – ať už coby materiál na článek, nebo v rámci konzultace jen a jen pro vás.
